Letošní šampionát v ragby se hraje na Novém Zélandu – asi nelze pořádně popsat, co to pro tuhle malou zemi a její obyvatele znamená. Ragby je na NZ národním sportem a All Blacks jsou něco jako živoucí ikony, novodobí gladiátoři, hrdinové mas. Ragby na Novém Zélandu je opravdu celonárodní záležitostí – na stadionu vedle sebe bez rozdílu fandí všichni, od teenagerů a důchodců až po maminky s kočárky. Minulé mistrovství světa (v roce 2007) se odehrávalo ve Francii, což pro fanoušky znamenalo, že pokud chtěli vidět své borce, museli si nařídit budíky většinou na třetí ráno. Byli jsme tehdy v Aucklandu, kde se pravidelně kolem třetí rozdrnčela celá armáda budíků, začalo se rozsvěcet jedno okno po druhém a lidi vylézali v pyžamech na ulici. Přesouvali se do narychlo otevřených barů a hospůdek, protože při ragby se fandí společně. Atmosféra byla neskutečná. Letos to bude časově méně pohodlné pro nás, co jsme v Evropě – uvidíme, jak to bude vypadat ve pražských sportbarech v deset dopoledne. 🙂 Pevně věřím, že místní zástupci zemí Tri Nations udělají, co budou moci. Austrálie, Jižní Afrika a pochopitelně Nový Zéland po poháru touží hodně. All Blacks jsou všeobecně považováni za nejlepší ragbyové mužstvo na světě, ale na světovém šampionátu se jim tradičně nedaří. Zlomit tuhle smůlu a navíc doma – hodně bych jim to přála a se mnou asi další čtyři miliony lidí.
Ta vášnivá diskuse, která na Novém Zélandu aktuálně víří, se týká toho, jestli je pravděpodobnější, že All Blacks konečně po letech vyhrajou pohár nebo že Happy Feet doplave živý a zdravý zpátky do Antarktidy. Zatím vede tučňák v přibližném poměru 4:1. Už se prý úplně zotavil a jeho vypuštění se plánuje na přístí týden. Může to na první pohled vypadat, že Novozélanďané svým borcům příliš nevěří, pravda je ale jinde: tučňák bude mít na sobě monitorovací zařízení a Kiwíci si nechtějí připustit, že oblíbený Happy Feet skončí jako oběd v žaludku nějaké kosatky. Jak podotkl jeden z nich moudře na twitteru: „Bylo by prima, kdyby se povedlo obojí. Pokud to nepůjde, ať to raději zvládne tučňák – u něj je to o něco víc otázka života a smrti.“ Tohle mám na Novozélanďanech ráda – minule, když to All Blacks na světovém šampionátu projeli a do Christchurch přijeli adekvátně zdrchaní, na letišti je přivítaly mraky lidí s transparenty: „Welcome home boys! We love you anyway!“